V očích měl zvláštní neklid — ne strach, ne agresi, ale něco téměř lidského. Nikdo se neodvažoval přiblížit. Vítr se opřel do černých [...]

A změnilo. Protože tón jeho hlasu nebyl vyděšený. Byl chladný. Přesný. Takový, jaký člověk používá jen tehdy, když už přestal situaci považovat za [...]

Nejdřív jsem si myslel, že je to omyl. Restaurace podobného typu si zakládaly na dokonalosti. Nic tam nebývalo náhodné. Ale něco na způsobu, [...]

Jen občas ji přerušilo šplouchnutí vody nebo hluboké zavrčení krokodýlů, kteří kroužili pod Marií jako stíny čekající na jedinou chybu. Provaz se jí [...]

Seděla jsem na posteli, promočená studenou vodou, s horečkou, která mi rozmazávala okraje reality. Všechno se pohybovalo pomaleji, jako by se místnost rozhodla [...]

Nebyla v tom žádná panika. Žádná prosba. Ani známka toho, že by ho situace překvapila. Jen ticho člověka, který už podobné okamžiky viděl [...]

„Tak je to pravda,“ řekl tiše. Jeho hlas se nesl nádvořím, ale už v něm nebyla žádná hrozba. Jen jistota. Chlapec instinktivně ustoupil [...]

Její oči zůstaly přilepené na stránkách, jako by se bála, že když je odvrátí, text zmizí. Symboly se v mihotavém světle restaurace Azure [...]

Luxusní interiér byl přesně takový, jaký si vybral vždycky on. Skleněné lustry, tmavé dřevo, tichá hudba, která měla působit elegantně, ale ve skutečnosti [...]

Nebyla tam ani kletba, ani deformace, ani nic z temných pověstí, které si království celé roky šeptalo jako jed. Byla tam tvář. Tvář [...]