Na pohřbu mé dcery ke mně přišla milenka mého manžela a zašeptala větu, která měla znít jako konečný rozsudek: že vyhrála. Řekla to tiše, téměř něžně, jako by šlo o banalitu, ne o okamžik, který rozděluje život na „před“ a „po“. Tehdy jsem ještě netušila, že skutečný rozsudek zazní o pár minut později – a že nebude patřit jí.
Stála jsem vedle rakve a snažila se udržet rovnováhu. Ne fyzickou, ale vnitřní. Všechno ve mně se bortilo. Myšlenky, vzpomínky, jistoty. Emily byla
[...]








